Ctvrtek 20.5.2010
Rano se nekolikrat budim, mam trochu problem s polstarem a teplotou deky, v 0700 Petrovi zvoni budik a pomalu se pripravujeme na snidani. Prichazime do restaurace Montagu kolem 0745 a obsluha hlasi plno, takze musime cekat. Objednani snidane z predchoziho dne se ukazuje jako zcela zbytecne, menu restaurace je opet trochu jine. Objednavam si waffle s javorovym sirupem za 7 GBP, Petr omeletu se sunkou, dva kosiky peciva a musli, petr kavu, ja s Ivem caj – Darjeeling.
Za chvili nam prinesou velice zvlastni konvicky na caj, vypadaji jako kadinky s kovovym sitkem. Pominu-li fakt, ze servirovany caj se pri nalevu dotkne kovu, coz je pro cajomilce smrtelny hrich, pak me rozlitil fakt, ze muj caj nebyl Darjeeling. Bohuzel pro tuto restauraci Darjeeling je jediny druh caje, ktery jsem bezpecne schopny pznat a tak vim, ze toto Darjeeling tutove nebyl :(
Po snidani, ktera trvala do cca 0915 jdeme zpatky do pokoje, kde se balime na dnesni vylet. Vypada to, ze bude prset a tak si pro jistotu beru nepromokavou bundu, destnik nechavam provokativne v hotelu.
Z Marble Arch jedeme linkou Central az do Bank, kde prestupujeme na linku District do stanice Tower Hill. Prestup je to vesely, stanice Bank je asi nejvetsi stanici, kterou jsem kdy videl, krizi se zde 6 linek metra, pod zemi se dostavame do stanice Monument, pri tomm uchazime pres jeden kilometr...
Ihned po vystupu z metra si vsimam vezi blizkeho Toweru. To je hrad, ale vypada presne, jako v jedne hre, kde se muzete autem prohanet kolem a dokonce i vevnitr. Kolem je uzky travnaty pas a pak hned zacinaji mrakodrapy a dalsi vyskove budovy, cele to pusobi docela komicky. Kupujeme si za 14,5 a 17 vstupenky a jdeme k hlavni brane. Hned vidim, ze se prohledavaji batohy a tak na to Petra upozornuji, ten se hned aktivn prihlasuje, ze ma dva noze a samozrejme je mu jeden zamitnut jako nedovoleny a tak Petr musi do kancelare, kde mu nuz uschovaji.
Vytahuji pruvodce a zjistuji, ze DK zase neni tak uplne skvely, protoze o Toweru ma zalostne malo informaci, bohuzel to neni google. Prochazime palace kralu, vidime modely obrancu a blizime se k Jewell House. Pred ni prochazime obchodem se suvenyry, kde maji nahrdelnik za neuveritelnych 55000 liber.
Do pokladnice strezi vstup Beefeater, ktery nut navstevniky schovat vsechny kamry a fotoaparaty, foceni je striktne zakazano. Nejprve vidime dokument o korunovaci, o historii klenotu, korunovacni mece, az jsme najednou upozorneni, ze vchazime do nejstrezenejsiho mista v Toweru, prochazime tlustymi trezorovymi dvermi a jsme v klenotnici. Saty pro kralovnu a za rohem uz jsou dva pohyblive chodniky. Nastupujeme a jedeme kolem 8 korun. Vracime se po ochozu zpet a cteme si povidani k jendotlivym korunam. Posledni zezlo a koruna obsahuji diamant vznikly z Hvezdy Afriky – Prvni je v zezlu a druhy v cele koruny.
Za korunou jsou obrovske nadoby z ryziho zlata, jsou ho tuny a tuny.
Pak uz jen dokoncujeme prhlidky, fotime Traitors gate a sme na odchodu. Dalsi cil je Tower bridge. Po pobrezi jsme u nej za 5 minut, Petrovi ani Ivovi se nahoru nechce, vstup je 7 a jeste je rentgnova bezpecnostni kontrola. Nakonec se domlouvame, ze se sejdeme ve Starbucks, ktere jsou v Londyne na kazdem rohu. Vybiham do schodu, mijim nekolik skupinek turistu a za par minut jsem na hornim stanovisti, kde je umisteno platno s dokumentarnim filmem. Zde jsem trochu zklaman, protoze horni lavky mezi vezemi jsou kompletne zastresene a zasklene, navic je za sklem jeste asi metrovy ochoz. Na zemi je natazeny koberec a po stranach jsou vitriny s pribehem o tom, jak se most stavel, co se na nem kdy prihodilo a pak take fotky dalsich slavnych mostu, jako je Golden Gate, nebo Karluv most. Kdyz prijdu do druhe veze, jdu po druhem ochozu zpet a pak se vracim. Engine room je nekde v prizemi, tak sjizdim vytahem a sleduji modrou caru a za chvili jsem ve strojovne.
Velke motory, pisty, vahadlo, ale celkovy dojem bohuzel neziskavam, vracim se po moste zpet a ve Starbucks uz zdalky vidim zbytek nasi vypravy. Zvedame se a jdeme zpatky kolem Toweru do stanice metra, odkud jsme prijeli a hledame vlak DLR. Je pres ulici a mame trochu problem s tim, jestli nam staci pipnout nasi Oyster card a proste nastoupit, nakonec se shodneme, ze asi ano. Informace totiz jsou, jak taky jinak, zavrene a nikde ani noha.
DLR je takove klasicke ceske metro, s tim rozdilem, ze je bez ridice a muzete si sednout uplne dopredu, ci dozadu, moc pekny zazitek. Jedeme dve stanice a vystupujeme, protoze musime prestoupit. Vse se kupodivu uspesne dari, projizdime Docklands – stalo se z nich obrovske kancelarske a bytove mesto. Mrakodrapy, parkoviste, byty, velka cast z nich k pronajmuti, tudy asi zpatky jit nechceme. Dojizdime do Greenwich station a pr vystupu si nezapomeneme karty odpipnout, aby se nam vse spravne nauctovalo, to nas stoji 1,8 GBP.
Nabirame smer ke hvezdarne, mijime spousty klasickych britskych prizemnich domecku, ktere jsou postavene z cihel a prichazime k pozlacene brane parku. O kousek dal probihaji intenzivni stavebni prace na mistni univerzite.
Chceme videt nulty polednik, takze se musime vydat do kopce k observatori. Park je plny lidi valejicich se po trave, ci hrajicich si se psem. Z vrsku je naderny vyhled na Docklands a v leve casti vyhledu na City. Vidime obri stadion, nemz netusime, coje zac, nakonec pozdeji zjistueme, ze jde o O2 Arenu.
Greenwichska prohlidka je dnes zdarma, zrejme to neni pravidlo, asi jsme trefili nejaky vyznamny den, ktery si ale nepripominaji, protoze jsme jeho oslavy nezachytili. Nejprve prochazime vystavou dalekohledu a nastroju pro urcovani polohy a dostavame se na malou zahradku, odkud muzeme zamirit k velkemu zrcadlovemu teleskopu a pak do mistnosti s 0 polednikem. Hned za vychodem kempuje nejaka skotska skola, vsichni maji fialove svetry ci saka se znakem skoly, cerne kalhoty, sukne a boty.
Vyjdeme ven a tam se u venkovniho poledniku tlaci davy lidi, kazdy se chce vyfotit. Jako spravny Itak vytahuji GPSku a hledam aktualni polohu podle americke armady. Jake je me prekvapeni, kdyz me muj pristroj vede asi 150 metru na vychod. Kde asi kapitalisticti soudruzi udelali chybu...
Po nalezeni spravneho americkeho poledniku se vydavame na cestu zpet, tentokrat pkne z kopecka. Pod kopcem jdeme jeste doleva, podivat se, jestli nenajdeme nejakou Daliho skulpturu, ktera by zde snad mela byt. Chvili hledame, ale nenachazime, tak se obracime smer Cutty Sark. Bohuzel nachazime jen zaplachtovanou halu, ktera pripomina velikosti lod a ze tam nekde je Cutty Sark tvrdi pouze cedule na bedneni.
Hledame stanici DLR, ktera by tu nekde mela byt a mirime smer Southbank – chceme se podivat na London Eye a vystavu Dali Universe. Sedame si na konec DLR a obdivujeme vyhled na koleje, ktery se nam v Praze nepostesti. Dojizdime na Bank, kde presedame na sedivou linku, ktera ma jen dve stanice. Petr se sice jeste v metru zepta, kolik stanic ze to jedeme, ale pak mu vysvetlime, ze jedeme az na konecnou :)
Vystoupime a vyjedeme po eskalatorech do velke haly s nadrazim, misto pro odpipnuti Oystercard nikde. Jdeme podle sipek k vychodu, ale ani tam neni o senzoru ani zminka, asi se neco pokazilo. Vracime se a hledame, ale nenachazime. Vzdavame to a jdeme k oku, po ceste ale nachazime vchod do metra se snimaci. Petr se zkousi natahnout na vystupni snimac, ale nedari se, prichazi nam na pomoc zamestnanec metra, ktery si bere vsechny nase karty a pipa. Problem vyresen.
Prichazime k oku, je to opravdu pekny kousek, ale zase mi lhali. Vsude se pise, ze kolotoc za zadnych okolnosti nezastavuje, ale tento se vzdycky po vystup osob zastavi... Jdeme po nabrezi dal, kazdou chvili bychom meli narazit na ono Dali Universe. Zacinaji me slusne bolet nohy a Dali porad nikde. Petr se jde zeptat policistu, ale ty o nicem podobnem nevedi, odkazuji nas nekam za roh, ale tam porad nic nenachazime. Jeste zkousime prijit k mistni nemocnici st. Thomas, ale ani tam nic jako Dali neni.
Vracime se a nachazim mapu, kde je Dali universe umisteno do City hall, ve ktere je take akvarium. Petr se jde dovnitr zeptat, zjistuje, ze vstava byla odvezena neznamo kam pred par mesici. Prechazime most a jdemme kolem Big Benu k Westminster Abbey, prohlizime si protiteroristicke zabrany pred parlamentem. Bohuzel, parlament neni bezne verejnosti pristupny, Abbey je zrovna zavrene. Zitra bude take zavrene a otevreno bude az v sobotu od 0930-1330, docela bida...
Vracime se na zastavku metra Westminster, na nastupisti jsou dokonce plastove predsteny, ktere zabrani sebevrahum skocit do tunelu pod vlak. Prijizdime do hotelu a moje nohy by v kyblu vody jen zasycely,,,
Chvili se v hotelu zkraslujeme a odpocivame, pak vyrazime do mesta najit neco k jidlu. Ivo nas smeruje do ulice Carnaby street, takze prochazime Oxford street a zabocujeme do Regent street a jsme za chvili na miste. Kousek od toho by mely byt nejake cinske restaurace, ale delsi dobu se nam nedari nejakou vhodnou nalezt, az nakonec, kdyz dochazime skoro k Picadilly, konecne na jednu narazime. Vybirame si kachnu, kure a veprove, dvakrat se zazvorem a jednou s ananasem.
Jidlo nam za chvili prinesou a pribor si vyzadal jen Ivo, ja s Petrem to zkusime hulkami. Kupodivu se povedlo a jidlo jsem skutecne pomoci hulek cele dojedl, byl ho, jako v kazde cinske restauraci, pekny kopec. Pak jsme se vydali zpatky pres Picadilly a nalezli jsme obchod National geographic, ktery ale uz byl v 2115 zavreny. Dosli jsme do hotelu, Petr si zacal cist, ja psat denik a postupne jsme usnuli.
Žádné komentáře:
Okomentovat