čtvrtek 27. května 2010

Ufonek v Londýně

Predmluva

Stejne, jako v minulem dile USA zari 2009, jde o cestovni denik skupinky lidi. Tentokrat jsme tri a jsme pribuzni. Ja, stryc Petr a muj deda Ivo, Petruv otec. Denik je opet psan na pocitaci Asus Eee 4G, ktery nema podporu cestiny, takze hackycarky opet necekejte. Snad se, stejne jako my, nebudete nudit.

19.5.2010

0010

Jiz ponekolikate kontroluji vsechny veci v kufru, jdu si vycistit zuby, znovu zkontroluji vsechny veci v kufru, napisu si velkymi pismeny odchod 0655 a zabal kartacek a jdu spat. Jeste naridit tri budiky, abych mel jistotu, ze se vzbudim ;)

Jak se ukazalo, buudiku nebylo treba, predcestovni stres vykonal sve, takze 0230, 0330, 0520, 0600, 0610, 0630 a uz toho mam pokrk a prestoze jsem puvodne planoval vstavat az v 0635, tak se hrabu z postele. Opet kontroluji veci v kufru, pripravuji si lehkou snidani, zapinam kufr a vyrazim na cestu, vstric novym dobrodruzstvim.

Cesta na Mustek je formalita, prestup na A smer Dejvice nastesti take, hlavne, aby nekdo nepachal sebevrazdu zrovna dnes a vse bude v suchu. Na Dejvicke vylezam a okamzite poznavam, kde ma stanoviste autobus jedouci na Ruzyn /119/, vidim triclenou skupinku slecen ve slusivych uniformach, tipuji je na letusky. Vedle nich stoji kupa turistu s kufry podobnymi memu a dalsi skupinka lidi, kteri asi jedou do prace.

Autobus prijizdi zahy, vetsnu dne jezdi v 5 minutovem intervalu, vybojuji misto a na Ruzyn uz to mam necelou ctvrthodinku. Na dalsi zastavce do autobusu priseda nekdo zjevu /zde si dovolim pouzit primer jednoho kamarada/ “pritepleneho letusaka”. /Proti mensinam nic nemam, ale tady ta hlaska proste fakt sedi.../ Jedeme po Evropske a u Shellky, na ktere parkuje vetsina lidi, kteri pro nekoho jedou a musi cekat, vidim Lamborghini. A za nim Porsche 911. A Masseratti. BMW. Dalsi Porsche. Jaguar. Ridici za volantem a n aneco cekaji, ze by dalsi tajny zavod?

Za chvilku uz jsme u terminalu a autobus se vyprazdnuje, je 0735 a ja jsem na letisti oproti planu o 20 minut drive. Sedam si pod sve oblibene letadlo – terminal 1, priletova hala – a pozoruji rej kolem. Letiste stale nezavedlo free wifi a tak mi taky nic jineho nezbyva ;) U vychodu se tvori stale vetsi skupinka lidi s cedulkami tu John Matters, tu Xi Peng atd...

V 0750 volam zbyle casti vypravy, kdejsou, v 0800 jsme se meli sejit, protoze v 0850 konci odbaveni. Jsou prave na Evropske, takze podle mych odhadu budou za 20 minut na miste. Chvili jeste cekam pod letadlem a pak se vydavam hledat checkiny pro nas let. 121-123, je to poznat nejen podle obri fronty. Mijim bar a vidim, plzen 0,3 za 95,-, pred par lety tu jeste stala 75, boze, to ty cizince musite opravdu tolik drbat?

0810 a nikde nikdo. 0815, do haly vstupuji 3 muzi, typicti flmovi rusti mafiani. Sef a dve gorily. A skutecne, jejich prvni slova jsou: Sheremetevo? 0820, stale nic, fantazie zacina pracovat na plne obratky a vymysli, co se asi mohlo stat. 0830, am westen nichts neues.

0835, mam toho dost a znovu zkousim volat. Telefon na druhe strane se ozve, pak zdalky slysim jakesi hlasy a nasldne automaticky hlas: “Cekejte, prosim”. Spojeni vypadava. Volam znovu a konecne se dovidam, ze konecne dorazili do odletove haly.

Checkin probel naprosto bez problemu, elektronicke letenky skutecne funguji a to i u lowcostu ;) Prochazime pasovou kontrolou, kde si opet cesti celnici neodpusti velice dukladnou kontrolu dokladu a sedame si na kavu. Dve kavy za 220 korun, na Ruzyni se zase zdrazovalo... Nahle mi dochazi, ze podle pravidel se gate zavira 30 minut pred odletem a je 0910, musime tedy pomalu vyrazit. Na tabuli se dovidame, ze mame gate B1, po jedne zatacce opet nachazime neskutecnou frontu. Pochazime bezpecnostni kontrolou, kterou si opet zamestnanci uzivaji, kdyz nabizim, ze otevru slecne brasnu, aby si mohla prohlednout obsah, ,zle se na me obori a posila kolegu, aby mi fotak osvitil jeste jednou, o duvod vic, proc mam rad letani. Po kontrole koukam, ze slecny, s kterymi jsem jel v autobuse nejsou letusky, ale zamestnankyne letiste Praha a odbavuji nas let. Dalsi mene prijmne prekvapeni byla absence letadla. Do planovaneho oidletu zbyva mene, nez 30 minut, takze to asi zkonci zpozdenim.

Letadlo za 5 minut dorazi, ihned z nej zacinaji vykladat zavazadla, lidi, tankovat. V 0945 se zahajuje priprava na nalodeni. Easyjet aplikuje princim FCFS, s prioritizaci lidi se speedy boarding tickety, tvori se rada privilegovanych a za nimi houst socek, jako jsme my, ktere se budou snazit v letadle sedet pokud mozno pohromade. Start, lide se zacinaji tlacit, ale kupodivu docela civilizovane, takze zadne ztraty na zivotech se nekonaji.

Letadlo je klasicka A319, jsme plni, takze mame vsech 154 lidi na palube a 6 clenu posadky. Pojizdime, chvili letadlo vydava zvlastni zvuky jako vylagrovana spojka u Karosy, ale pak se roztoci motory a je klid. Husta oblaka neumoznuji nic videt az ke konci letu vidime more a hned zase pevninu, ze by kanal La Manche? Hadam, ze ne, pruh vody miprisel prilis uzky, ale hlaseni o blizkem pristani me presvedcil o opaku. Hladke pristani presne na cas, nalzeni kufru, pruchod pasovou kontrolou, vse probhlo bez problemu, ty lowcosty asi nejsou upplne spatne...

Hledame Gatwick Express – vlacek, ktetry nas odveze do Londyna. Listky mame koupene dopredu pres internet, takze stojici vlak v nadrazi nas potesil.Za 3 minuty uz jedeme a za chvili je tu pruvodci a chce videt listky. Opisuje kod do pocitace a, svete div se, ono to zase funguje :D

V Londyne – Victoria – jsme za necelych 30 minut, snazime se najit Tube. Pleteme si vylezy a dostavame se ke stanovisti taxiku. Nechapave na nas dotaz, kde je podzemka, ziraji, ale pak nas posilaji spravne. Zbyva nam posledni ukol, koupit Oyster card, abychom nemuseli pri kazde jizde platit nerestanske penize.Kartu bychom mozna mohli koupit i v automatu, ale volime jistotu. Vyckam frontu a kupuji 3 karty, ktere nam ale nenabiji, musime pres automat.

Beru 20 librovku, pipam kartu, na monitoru volim 20 liber deposit, vkladam bankovku, automat chce prilozit kartu znovu, tu ale odmita a vraci 20 liber v librovych mincich. OMG !!! Ivo si bere mince do kapsy.

Zkousime to cele znova, bohuzel se stejnym vysledkem. Kapsa uz je naplnena skoro po okraj. Zamestnanec nas posila kamsi za roh, kde nam snad poradi. Za rohem nikdo neni, jen 5 automatu. Nase pocatecni snahy jsou k nicemu, ale pak konecne nahodou prijdeme na spravny system – prilozit kartu, objevi se nabidka pro Oyster kartu,dobit, zvolit castku, vlzit castku a je to ;) Podarilo se nam tak automatu vratit velkou spoustu jednolibrovek, co nam predtim jeho predchudce nadelil. Zvlastni, ze ta silena fronta Londynanu za nami nerekla ani slovo (ale ani nam nikdo z nich nepomohl.)

Tlacime zavazadla do metra a absolvujeme prvni jizdu slavnym Tube. Metro je to netypicke, stojici clovek na kraji se musi ohnout kvuli vyrazne zakulacene strese. Na druhe stanici prestupujeme a jedeme na Marble Arch. Kdyz vyneseme kufry na ulici, tak si zacinam pripadat jako loni v zari po prijezdu do NY. Jsem pekne zpoceny, citim nohy a uz jsme skoro u cile. Parkrat zahneme a uz jsme pred hotelem.

Z dalky vypada hotel Hyatt Regency London tak, ze byste nerekli, ze to je hotel, ale to se o Four Seasons v Praze take rict neda. Vevnitr uz je to o kus lepsi, skoro vsichni v oblecich, v dzinach a bilych “Najki” teniskach si pripadam trochu zvlastne, ale brzy najdu par podobne oblecenych lidi. Po par podpisech, kontrole pasu a dalsich formalitach se dostaneme do pokoje.

Je v 5. patre, vyhled na klimatizacni jednotky a druhe kridlo hotelu, takze zadna slava. Pokoj je ciste zarizeny, pekne tlusty koberec, ale 400 liber denne bych za nej nedal. Rychle si davam sprchu, protoze mam na sobe tricko vsude pekne nalepene a hned je mi lip. Za chvili se balime a vyrazime do mesta.

Petr rika, ze by se najedl, tak jdeme smer jih a hledame nejake jidlo. Vytahuji GPSku a zjistuji, ze jsme minuli KFC i McDonalda, kam chtel puvodne Petr jit. Jdeme stale na jih, prochazime milionarskou ctvrti, no reknete, kde muzete videt 3 Porsche a Maseratti zaparkovane za sebou? Prichazime na Picadilly circus a jdeme do Pizza Hut. Nabizeji All-you-can-Eat za 8 liber, anebo jednotlive pizzy za ceny od 4-6,5 liber. K tomu si davame nerefill 7up za 1,5, refill stoji 2. Kolem 15 hodiny vyrazime opet na cestu, smer Westminsterske opatstvi. Mijime Churchills War Cabinet, u St. James park nabirame smer Buckinghamsky palac a sledujeme souboje holubu s veverkami a havrany.

Davy lidi se povaluji po parku, nebo behaji se psy, i bez nich. Za par minut jsme pred palacem, pro bezne lidi je zavreny, takze asi budu mit trochu problem vyfotit strazneho u vchodu. Nabirame smer zpatky a kolem Big Benu a Downing st., ktera je take zavrena, se dostavame na Trafalgarske namesti. Je 17 hodin a na namesti je plno. Z nej jdeme na Regent st., Oxford st. a zpatky do hotelu. Zvlastnim jevem centra Londyna jsou hospody. Je jich tu spousta a kdyz se lide nevejdou dovnitr, piji pivo na stojaka na ulici pred hospodou. Puvodne jsem si myslel, ze to je kvuli zakazu koureni, ale ono je to tu asi normalni.

V hotelu odpocivame a domlouvame se, co zitra. Konecny navrh zni asi tak, ze pujdeme do naseho hotelu na snidani, pak vyrazime metrem k Toweru, pak DLR vlakem do Greenwiche a mozna i k barrieram na Temzi, zpatky kolem Docklands a pripadne do katedraly sv. Pavla.

Kolem 2000 vyrazime s Petrem hledat jidlo. Plan je jednoduchy, zalezt do KFC, nebo McDonalda a snist neco strasne nezdraveho. Prvni zastavka u McD skoncila rychle, protoze nabidka byla totalne zmatena. Presun ke KFC vypadal slibne, ale pohled na info tabuli napovedel, ze ani zde situace nebude nijak ruzova. Nakonec si kupujeme cosi s nevyslovitelnym nazvem 4 pieces, k tomu kolu a kafe. Slecna se pta jeste na cosi, uplne nerozumim, tak pokyvuji hlavou. Zahy dostavame plny tac jidla a k tomu 1,5 l lahev pepsi.

Pomalu zaciname likvidovat jidlo na tacu, dvoje hranolky pro kazdeho, dve nohy a dva kureci rizky, k tomu jeste pytel malych kousku, asi jsme si vybrali jidlo pro malou rodinku. Za dvacet minut boj konci upachtenou remizou – nechavam asi pullitru koly a pulku kurecich kousicku.

Jdeme zpatky a ve 2130 jsme zpet, Ivo uz spi.

Beru si pocitac a snazim se pripojit na mistni wifi, bohuzel neuspesne, pote zacinam psat denik a kolem 2330 usinam. Jeste zjistujeme vtipnou vec, vypinace jsou v celem pokoji seskupeny na jednu vetev, takze jakekoliv sepnuti kterehokoliv vypince svetla rozsveci, bohuzel take zhasina...

Žádné komentáře: