úterý 15. února 2011

Tropical Island, den druhý

Nakonec jsem spal jen na spacáku, můj Pinguin Mistral je na tropický ostrov prostě moc teplý, stačí jen lehká deka a polštář. Ten bych vyzdvihl, jinak si pěkně přeležíte krk. Cosi mě probudilo v 0145, podíval jsem se kolem, ale všude byl klid a mír. V pět čtyřicet mě cosi probudilo, “sousedi”, shodou okolností také Češi, vstávali. Proč u toho vyřvávali na celé kolo, je mi záhadou, ale jednu větu zde musím uvést: “Mě nejvíc naštvali ti Poláci, jak tu v jednu šli a nahlas se bavili…”. Pak už jsem se spíš jen převaloval a rozhýbával krk ;) (Polštář jsem neměl a deka, kterou jsem si vzal, byla neergonomická)

V 0745 se už probudil i anděl, který vedle mne spal, a tak jsem šel uklidit noční věci do skříněk a převléknout se do plavek. Ranní koupel v laguně byla osvěžující, voda sice měla 30 stupňů, ale na první dotek byla studená. Uplavali jsme bazén a skončili v dětském koutku, kde tekla z palmiček horká voda. Po kratší poradě jsme usoudili, že snídat již nemá cenu a vyřešíme jí vlastními zásobami. Do odjezdu totiž zbývaly necelé 4 hodiny a chtěli jsme si je ještě užít.

Naplánovali jsme si hodinu v saunovém-vířivkovém komplexu, pak hodinku na fotící kolečko a pak sbalit a odjezd :( V sauně ráno nikdo nebyl, na kamarádce po 20 minutách zase nebyla ani kapka a já na tom byl jen o něco málo lépe, asi jsem veškerou chladící kapalinu spotřeboval předchozí den. Ve vířivce se už začali shromažďovat lidi, ale bylo vidět, že pro návštěvu komplexu je sobota nejhorším dnem.

Při procházce kolem ostrova jsme prošli kouskem deštného pralesa, který je ve středu ostrova a údajně je také unikátní. Osobně mě ale moc neuchvátil. Dál jsme pokračovali až k tobogánům a kolem hlavní laguny zpět. Na pláži pobíhal páv, kterého se marně pokoušel pohladit nějaký turista. Dali jsme věci na lehátka a šli se naposledy vykoupat. Opět jsem ocenil svůj nový podvodní foťák Canon D10, pod vodou fotí skoro jako nad vodou ;) Před 1100 jsme se sbalili a šli do šaten, protože v 1130 jsme chtěli být ve frontě u pokladen.

Plán jsme splnili, do fronty jsme se zařadili dokonce v 1128, bohužel fronta byla neskutečná, protože v provozu byla pouze jedna pokladna :(. Pomalu jsme se posouvali ve frontě, já v duchu zvažoval, jaká je šance, že Student Agency uplatní svoje všeobecné podmínky a ujede nám. Naštěstí ve frontě byla čeština hodně frekventovaná, což mě dost uklidňovalo. Když už bylo 45 a pokladna stále daleko, všiml jsem si, že opodál se stojí fronta k budce, která má nápis noční výlez.

“Co myslíš, podaří se nám zaplatit támhle v té frontě?”, zasvětil jsem kamarádku do svého nápadu. Vydala se na výzvědy a za dvě minuty na mě mávala, ať se tam také přesunu. Bohužel jsem to nestihl o 2 vteřiny, takže jsem si musel chvíli počkat, ale můj dotaz, zda můžu zaplatit zde, byl naštěstí také kladně vyřízen. Tak jsme lehce a elegantně “předběhli” celou frontu.

Po nástupu do autobusu jsme byli mezi prvními, tak jsme otevřeli knihy-časopisy a čekali. Naštěstí ne moc dlouho a ve 1215 náš autobus odjížděl. Zdůrazním, že odjel dříve, než brněnský. Následovala cesta zasněženou německou krajinou, nuda a sníh. Pro obveselení nám posádka pustila film Chicago, jehož poselství jsem nepochopil.

Dorazili jsme na české hranice, kde sníh zmizel, vysadili pár lidí v Ústí, a u Lovosic zastavili na “rauch”pauzu. Chickenburger v McD se stal náhradou za oběd a s mírným zpožděním jsme se zase vydali na cestu. Do Prahy jsme dojeli s 2 minutovým náskokem oproti plánu, takže nakonec vlastně všechno vyšlo skvěle.

Co dodat na závěr? Vrátil bych se, nebo ne? Sám nevím, ale když jsem se ptal kamarádky, tak pro ní je to výborné místo k odreagování. Víkend utekl opravdu neuvěřitelně rychle a byl jsem příjemně unaven. Takže ano, s vhodným doprovodem bych vyrazil znovu.

[Fotky budou dodány po zpracování]

Žádné komentáře: